O čem horolezci nepíší

Je to už vlastně několik let stará historka z Nepálu, kdy jsme se snažili s naší slavnou partičkou šesti dobrodruhů vystoupit na vrchol hory Mera Peak vysoký 6 476 m n.m. Noc před vrcholovým pokusem je krátká a stejně nikdo, ať už zdravou nervozitou nebo díky výšce (5 860 m n.m.), nespí. Každý to asi znáte z vlastních zkušeností. Ve dvě ráno pípají hodinky, rychle do sebe hodit pár hltů čaje, tatranku, navlíknout zbytek oblečení, nazout boty s mačkami a hurá do boje. 

Kterak jsme se prošli po zimních Roháčích (27-31.12 2012)

Čtyř členná skupina, nejen členů HO SKOL, ve složení Bára, Honza, Týnka a Éfa se mezi svátky vydala na přechod Roháčů. Přípravy provázely zákazy a varování rodičů, kompletace materiálu od kamarádů i z půjčoven a samozřejmě kvalitní naplánování cesty. Někdo kompletoval méně, někdo více stejně tak tomu bylo i s plánováním, nejdůležitější však je, že se nakonec vyrazilo. A jak to všechno bylo se dočtete na následujících řádcích nejdříve od Éfy a pak i od Týnky. 

Prázdninový deník 2 aneb jak mě utahali v Alpách

Dáda v plotněPovolání učitele je skvělé! A o prázdninách o tom není pochyb. Po čtrnácti dnech v Africe jsem se jel ještě na tři týdny ohřát do alpských žulových ploten. Abych to neměl tak jednoduché, domluvilo se na mě hned několik spolulezců.

 

 

Prázdninový deník aneb lezení v africkém mrazáku

Začátek letošních prázdnin byl ve znamení poznávání Afriky. S Klapčou se naší cílovou destinací stala Keňa – jedna z perel černého kontinentu. Chtěli jsme omrknout černošky (já), zvířata a přírodu při safari (Klapča) a taky něco vylézt v masivu Mount Kenya. Zelené pahorky africké jsou pro našince blíž, než by se na první pohled zdálo. Už 48 hodin po dojezdu z Jablonce n. N. jsme se potili při výstupu pralesem na cestě Sirimons Route od jedné ze vstupních bran (2650 m) národního parku Mt. Kenya  do Old Moses Campu (3300 m). V lese to vonělo asi jako v pavilónu opic a prašnou silnici lemovaly hromádky trusu, za které by se nemusel stydět ani mamut. Cestou jsme slavnostně překročili rovník a prošli deštným pralesem, bambusovými háji a nakonec krajinou travnatých mokřadů.

Návštěva Dachsteingebirge

Začátkem června padl od Pliziho návrh, že už je čas vyrazit do Alp. Shodli jsme se, že vyrazíme o víkendu 16. a 17. června. Pres veškerou snahu dát dohromady alespoň dvě dvojky se nakonec v pátek po práci vyrazilo ve trojici (Plizi, Élfa a provianťák Bombis) směr Dachsteingebirge. Cestou se dohodlo, že na druhý den dáme pokus o výstup na Hohes Dirndl (2829 m.n.m) v cestou Maixkante, což nemělo být ani tak těžké, jako spíš dlouhé. Kolem jedné hodiny ranní jsme dorazili na parkoviště u lanovky na Dachstein, připravili batohy, nařídili budíka na pátou a usnuli. Ráno se však ukázalo, že zamýšlená linie je zlehka pocukrovaná čerstvým sněhem a kde nebyl sníh bylo jeho kapalné skupenství, tak jsme usoudili, že bude lepší, když vybereme něco suššího.Naštěstí existoval předem vymyšlený záložní plán, kterým byla skalní věž Daümling (2322m.n.m.) a její východní hrana, která se nacházela na druhé straně hřebenu Dachteinu a patří do seznamu doporučené stovky extrémních výstupů v Alpách.