Návštěva Dachsteingebirge

• Vytisknout

Podrobnosti

Napsal Jan Tryzna

Kategorie: Články

Začátkem června padl od Pliziho návrh, že už je čas vyrazit do Alp. Shodli jsme se, že vyrazíme o víkendu 16. a 17. června. Pres veškerou snahu dát dohromady alespoň dvě dvojky se nakonec v pátek po práci vyrazilo ve trojici (Plizi, Élfa a provianťák Bombis) směr Dachsteingebirge. Cestou se dohodlo, že na druhý den dáme pokus o výstup na Hohes Dirndl (2829 m.n.m) v cestou Maixkante, což nemělo být ani tak těžké, jako spíš dlouhé. Kolem jedné hodiny ranní jsme dorazili na parkoviště u lanovky na Dachstein, připravili batohy, nařídili budíka na pátou a usnuli. Ráno se však ukázalo, že zamýšlená linie je zlehka pocukrovaná čerstvým sněhem a kde nebyl sníh bylo jeho kapalné skupenství, tak jsme usoudili, že bude lepší, když vybereme něco suššího.Naštěstí existoval předem vymyšlený záložní plán, kterým byla skalní věž Daümling (2322m.n.m.) a její východní hrana, která se nacházela na druhé straně hřebenu Dachteinu a patří do seznamu doporučené stovky extrémních výstupů v Alpách.

Naskákali jsme do auta, Éfa, jako správný Broumovák, zamáčkl slzu nad tím, že si dneska nedá ten parádní stometrový komínek, který by bejval by zhruba v půlce cesty. Vyrazili jsme zpět do údolí směr Ramsau, vedlejší vesnice Filmoos a vzhůru k Aualm u Almsee. Dále už po svých kolem Hofpürgelhütte přes Steiglpaß a pak po levé straně údolí a za jeho horizontem už je vidět sobotní cíl Daümling s jeho 500m dlouhou východní hranou. My jsme si ale tento pohled nedopřáli a pokračovali údolím směrem ke Gosausee a k nástupu přišli z druhé strany, ale pořád v dobrém čase a to lehce před osmou hodinou. Cesta nahoru nám i s prodloužením trvala okolo dvou hodin. Holt rozcvička se nesmí podcenit.

U nástupu již postávali dvě další skupiny lezců, kteří se chystali na stejnou cestu jako my a sice Direkte Ostkante. Obě dvojice jsme pustili před sebe a následovali je až příliž důvěřivě. "Chlapci jsou určitě místňáci, ty to tu znaj jako svý boty." ale to jsme je neodhadli. Takže nás potrápila jedna premiová délka mimo plán v o něco hladším terénu, kde rozhodně nehrozilo, že by člověk něco urval. Nebylo totiž co. Někdo to přelezl elegantně, někdo o něco méně i pár jadrných výrazů padlo (<|>, oo=>, atp.).  A zhruba po osmy hodinách pěkného lezení jsme se jako čtvrtí letos mohli rozhlédnou z vrcholu Palečka (Daümling) do okolí a zapsat se do obří vrcholovky. Pak následovala zasloužená sváča, vrcholové pivo a foto. Po dostatečném pokochání okolím přišlo na řadu slaňování podél poměrně exponované západní hrany a zhruba za hodinku jsme byli opět u našich před výstupem odložených věcí.

Na cestu zpátky, poučeni z předchozí obkliky, jsme se již vydali kratší vrchní cestou přes hřebínek do sedla Steiglpaß. Cestu dolů jsme si výrázně ulehčovali ježděním po botech sněhovými polemi a zpět v Aualm jsme tak byli za slabou hodinku a půl celkem nám to trvalo něco okolo patnácti hodin. U almů jsme si dobrali vodu a zkusili se posadit na záhrádku s vidinou točeného pivka. Problém jsme spatřovali v tom, že kolem měli všichni kroje a my si svoje kožeňáky s padacím mostem nechali doma a nebylo úplně jasné kdo, že je ten pikolík. Takže Strategie až někdo přijde, tak nás buď vyhodí, nebo si budeme moci objednat žejdlík, se tak ukázala jako neefektivní. Nakonec jsme šli k autu, hodili si kozlíky do potoka a pak i do sebe, což nás po náročném dni uspalo. Rozhodnutí co budeme dělat zítra, tak bylo v polospánku odloženo na ráno s tím, že znovu nahoru se nám opravdu nechce.

Druhý den nás přívítalo opět nádherné počasí. Při snídani se vymyslel nespočet variant co s načatým dnem a nakonec, zcela nečekane, padla volba vyrazit na jednu z místních vynýtovaných "plezír weg" Eine Fahrt nach Emmental na Eisgrubenturm, což nás všechny překvapilo, protože absolvovat znovu cestu nahoru bylo již večer zavrženo. Nicméně cestu nahoru jsme již měli nacvičenou a za hodinku jsme byli nahoře. Eisgrubenturm je skalní věž podstatně menší než Paleček nacházející se hned na začátku údolí po pravé straně při pohledu ze sedla směrem na Gosausee. Lezení nám šlo celkem od ruky, na závěr jsme si vychutnali ementál připomínající stěnku. Samozřejmě nesmělo chybět vrcholové občerstvení, něco zbylo i na skřítky, a kochačka, při které jsme pohledem směrem na Daümling zjistili kudy, že se to vlastně mělo lézt.

Slanit se nám podařilo do šluchty najednou, pak sutí a oblíbenou jízdou po sněhu se seběhlo k batohům. Protože nás ještě čekala cesta domů, tak jsme se rozloučili s kopcema a přehoupli se zpátky do údolí k autu a spokojeně, i když trochu spálení díky Éfovo spalovacímu krému se vydali na cestu dom. Díky kluci.

Co se lezlo:

• Daümling - Direkte Ostkante 7- (6-/A0) 500m - klasický výstup po svém s množstvím starých skob a sem tam i nějaký ten borhák se objeví. Štandy i slaňáky ze zabetonovaných armatur. Vzdušné slanění je po západní hraně 13 x 20-30m nebo 7x40m, info v němčině
• Eisgrubenturm - Eine Fahrt nach Emmental 6- 150m

Další fotky od Efy

• Předchozí
• Následující