Výlet na Ortler (3904 m. n. m.)

• Vytisknout

Podrobnosti

Napsal Václav Novotný

Kategorie: Články

Dva měsíce po návratu z Peru mám pocit, jako bych letos nebyl nikde v horách. Již pravidelně vyrážíme na podzim na nějaký kopec a Ortler máme v hledáčku již delší dobu, takže volba je jasná. Výstupová trasa přes Hintergrat slibuje zajímavou variantu s lezeckými pasážemi (sníh/led 45st, AD-, UIAA III).

Plánovaný termín se blíží a sháníme spolulezce – nakonec se daří dát do kupy super partu z našeho oddílu a dalších přátel. Z Liberce přes Prahu nás jede ve čtvrtek v noci 6, Urbis se připojí v Suldenu. Noční cesta probíhá standardně – v pátek v devět jsme na parkovišti v Suldenu, někteří z nás značně nevyspalí. Dáváme kafíčko, snídáme řízky a čekáme na Urbise, který zas čeká na nás v Bormiu. Nakonec se shledáváme, balíme věci, řešíme matroš, klábosíme. Čeká nás cca 3h lehkého výstupu (800m) na Hintergratt Hutte (2661m). Ploužím se jako had, noční řízení si vybírá svou daň. Na chatě nás pouští dovnitř až po 15:00h, takže vaříme a kosíme venku. Večer je chata úplně přecpaná, odhadujeme to na 70 lezců, kteří všichni vyrážejí stejným směrem – Hintergrat.

Spaní v lágru za 20Eur je luxusní (na chatě neplatí sleva OAV), domlouváme budíček na 4:30. K našemu překvapení je ve 4:30 již značně živo a tak vyrážíme před půl šestou jako poslední skupinka. Celkem nám to nevadí – předpověď věští totální azuro, bezvětří – tak alespoň nebudeme tak dlouho čekat v pověstných štau (stau – zácpa, nikoli střevní). Had čelovek se vlní daleko před námi a postupně ukrajujeme metry výstupu suťovým žlabem, kde nám občas kolem hlavy zahučí pozdrav od skupin nad námi. Svítání nás zastihne těsně pod skalním pásem a kocháme se hrou barev na východních stěnách Koenig Spitze a Zebru. Lehkými skalkami (v topo je psáno gehen) se dostáváme na první sněhové pole, ke slovu přicházejí mačky a motyčky, jdeme nenavázaní. Fotíme o 106, je opravdu nádherně. Závěr schnee fíldu je v dalších lehkých skalkách, které ústí na Signalkopf (cca 3700m), prvním lezeckým obtížím jsme se vyhnuli a kvalitním sněhem traverzujeme a stoupáme (45st) z prava na vrchol. Odtud následuje cca 20m šikmé slanění na polici, po které se obchází Signalkopf (z leva ve směru výstupu) na exponovaný a úzký hřebínek (zatím v pohodě bez jištění). Na Signalkopf se dostáváme na konec „hada“ a tak máme dostatek času na focení, paštiky a klábosení. Po úzkém hřebínku následuje klíčové místo – oklouzaný kout cca 3m, zde již si dopřáváme luxus jištění a postupně nás všech 7 (2 dvojky a 3ka) ošidné místo zdolává (s batohem a v mačkách to úplná dávačka není – 2 lezecké kroky a pak hákování za řetěz).

Následuje lehčí lezení (jistíme) a opět exponovaný hřeben. Tady nás už vyloženě zdržují družstva vepředu. Dostáváme se na druhé sněhové pole, sklon 40-45 stupňů, i přes pokročilou dobu je sníh kvalitní a navíc nám stoupání ulehčují vyšlapané schody, někde se uvádí, že za ztížených podmínek (tvrdý firn, led) je vhodné mít 2 cepíny, což potvrzuji. Na vrcholu druhého pole dáváme svačinu, protože nás čeká poslední pasáž – 2 délky pěkného lezení (III – IV UIAA). Bohužel party před námi to lezou opravdu expedičně a namotají tam asi 4 délky. Zde naplno využíváme vlastní jištění a lezení si užíváme. Následují lehké skalky a mixy, lano mizí v batohu a v pohodě dolézáme na vrchol – Ondra s Tomem po 7,5 hodinách, my ostatní (Tom, Jarka, Ifka, Urbis a já) po 8 hodinách. Vrchol je parádní, kochačka, opalovačka – pro tohle labůžo lezu po horách – po chvíli dolézají na vrchol místňáci a dělí se s námi o láhev výborného růžového vína.

Asi po hodině opouštíme vrchol a „normálkou“ sestupujeme navázaní po ledovci. Sestup je v pohodě, i když se ke konci musí traverzovat prudký svah nad obřími seraky. Nakukujeme také do horních partií pověstné severní stěny, jejich sklon se blíží 80ti stupňům a dolez vypadá impozantně. Konečně stojíme nad plechovou boudou Ortler Bivak a debatujeme, zda zůstat nebo se vydat na cca 2h vzdálenou Payer Huette. Nakonec volíme variantu bivak, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí – z bivaku je nádherný západ slunce, řešíme trochu logistiku, páč míst v budce je pouze 5 a dva z nás tedy musí nocovat na zemi. K večeru ještě dorazí skupinka čechů a ti rozbíjejí stan na plošince kousek pod námi.

Ráno vstáváme s úsvitem, sbíháme zbytek ledovce (při tom se proplétáme hadem horolezců mířících na vrchol) a přes ostrý a oklouzaný hřebínek sestupujeme (paradoxně jsme se zde báli nejvíc z celé akce), jedním slaněním (20m) a slézáním po řetězech se dostáváme na Payer Huette (3000m), návštěva v bývalé chatě Pražského Alpského spolku se neobejde bez piva (v případě některých členů i více piv). Lezecké harampádí mizí v batozích a po chodníku sestupujeme zbývajících 1200m k autu. Cesta celkem ubíhá a po cca 6 hodinách sestupu jsme dole.

Výlet to byl povedený zejména díky skvělé partě (díky všem!), počasí (údajně jeden z mála povedených víkendů letošní sezony) a podmínkám.

Pár faktografických údajů:

• Ortler (3905m) Hintergratt – III UIAA (dvě místa IV/III A0), sníh 45st, 6-8h výstup/4h sestup (chata – chata)
• Termín: 26.-28.9.2014
• Výchozí bod: Hintergratt Huette (2661M), lager 20 EUR (neplatí sleva OAV)
• Sestup: Ortler Bivak (3300m), 5 míst (lze až 9), madrace, deky, eventuálně Payer Huette (3000m), lager 24 EUR/12 EUR členové OAV
• Vybavení: mačky, cepín, helma, úvazek, 50m lano (2 x slanění 20m), pár smyc a HMS, friendy (2 a 3), pár vklíněnců, šroub do ledu. Při špatných podmínkách se může hodit 3. cepín (do dvpjice).

Byly použity vlastní fotografie a převzaté z webu Suedtirol.

• Předchozí
• Následující