Výlet do italského Bergellu

• Vytisknout

Podrobnosti

Napsal Petr Ehl

Kategorie: Články

Tak kam pojedeme letos v létě předsedo? Co třeba Bergell, nebyl jsem tam 2 roky. Je to žulový ráj. Tvrdí to jiní, nezbývá než souhlasit. Ujednáno, nezbytné (i ne úplně nezbytné) jídlo a pití nakoupeno, tak se mohlo vyrazit. Jeli jsme zase na noc, a protože jsme nechtěli kupovat ve Švýcarsku dálniční známku, volili směr přes kouzelné Lichtenštejnsko a vyhnuli se tak dálnici jak v Rakousku, tak ve Švýcarsku. To byl den první.

Den druhý: Plán byl lézt na Piz Badile ze severní strany. Ten jsme ale po příjezdu na švýcarsko-italské hranice museli rychle přehodnotit. Moc sněhu ve stěnách (také zaledněné komíny prý), pojedeme tedy dolů do Val di Mella a polezeme v nějakém z údolí na jižní straně, tam bude sněhu málo. Tak jsme si sbalili věci na pár dní, auto nechali kousek pod Bagni del Masino, v něm i stan, pohorky, mačky a cepíny (z jihu moc sněhu přece nebude) a vyrazili na 3hodinový pochod údolím Val Porzzelito. Bylo vedro, navíc krátce po dešti, člověk se do toho kopce pěkně zapotí. Došli jsme tedy na chatu Gianetti, našli nějaký volný, sněhem nezapadaný bivak, který si ještě trochu upravili, uvařili večeři, probrali plán na zítra a šup do spacáku.

Den třetí: Ráno po snídani jsme šli k nástupu cesty Polident (6a, 250m) na Denta della Vecchia, ale někdo nás už předběhl, tak jsme změnili plán a nalezli jsme do cesty Carmageddon za 5c+.Vrchol Zubu je rozdělený, má dva různé vrcholy, tak si nebudeme navzájem překážet.Cesta je po nýtech, první délky byly trochu v plotnách, sem tam za pěkné sokolíky. Střídání po délce, tak jak to má být. Jako seznamovací cesta řekl bych vhodná. To platilo do chvíle než Bombis nalezl do klíčové délky, prakticky holé plotny (prý za 5c+). Musím říct, že jsem měl na druhým co dělat abych to čistě přelezl. S udávanou klasifikací to nemělo moc společného. Nicméně cestu jsme úspěšně dolezli a mohli se tak kochat skvostnými výhledy na okolní štíty Badile, Cengala a dalších. Dolů se slanilo a na další cestu už moc času nezbylo, tak jsme si dali večeři a zašli na chatu se poptat na předpověď a taky si dát půl litru dobrého červeného vína. Po něm se usínalo na kamenech v bivaku mnohem lépe.

Den čtvrtý: Ráno při snídani jsme měli společnost. Nejdříve přišli ovečky, po nich se ukázal i svišť Phil (ten musí být všude). Už večer jsme si řekli, že by neškodilo si vylézt taky na jiný vrchol, zkusili jsme tedy se přiblížit po sněhovém poli k nástupu na Puntu sv. Annu. Jenže trhliny na kraji skály nevypadali vůbec dobře, tak jsme usoudili, že radši polezeme ten Polident na Zub.

Dolů po sněhu to už jede jak po másle a zakrátko už nastupujeme do cesty. Díky množství sněhu se první nýt cvakal prakticky ze země. Dole je super plotýnka, dál je pořád pěkné lezení. Myslím, že lehčí než vedle v Carmageddonu. Tak jsme si prohlédli i druhý vrchol, tentokrát i s ledovou čepicí, a slanili dolů. No a to bylo z našeho působení v okolí chaty Gianetti všechno. Najíst se, sbalit věci a šupito presto dolů na pizzu. Pizza byla výborná, doporučuji navštívit pizzerku Fiorelli, kousek nad náměstím v San Martinu (lepší ale v týdnu).

Den pátý: lezení ve Val di Mellu Ráno trochu zmatek s parkováním (díky mě a italským úřadům), ani trojitý zákaz vjezdu není zeď. Chtěli jsme si dát nějakou delší cestu v údolí např. Polimago na Scoglio Metamorphosi. Jenže do cesty se nám připletla Precipizio degli Asteroidi s nádherným směrem Oceano Irrazionale za 6b, 400m po vlastním. Chvíli nám trvalo než jsme se k ní probojovali (zatím nejhorší nástup, včetně exponovaných, vyfixovaných úseků), pod nástupem kolem 10:45. Cesta se schází (jsem si myslel), a tak jsme do toho nalezli. Ve skutečnosti je tam dost komplikovaný sestup (nebo slanění jinou cestou). Začátek ve visutém komíně, pak kousek v plotně za 6a, dále převážně sokoly a spáry všeho druhu, 5c+/6b. Těžká cesta, krásná cesta. Nicméně jsme byli nahoře dost pozdě a na slanění jsme do tmy měli tak hodinu. První tři délky jsme ještě trefili, ale další štand už nenašli (má prý být hodně vlevo), a tak nám nezbylo nic jiného než bivakovat vsedě na travnaté polici 700m nad údolím Mella. No člověk se moc nevyspí, čeká kdy začne pršet, naštěstí přes noc ani kapka. Za to ráno byl doják (ještě před ním ale krátký pokus najít další štand) a to byla poslední kapka – zavoláme vrtulník. Je to sice ostuda (vím to), ale když už člověk nemá co jíst a pít (pití pak teklo proudem po skále) a neví, kdy přestane pršet, moc už neváhá. Po delší telefonické domluvě Bombise s kýmsi nám byl přislíben vrtulník (měli dva, ten první rozbitej, druhej v opravě), sbalili jsme tedy lana do báglu a čekali na štandu až nás vyzvednou. Akce to byla rychlá, ani jsme se nenadáli a už viseli v podvěsu vysoko nad údolím a zakrátko seděli bezpečně nahoře v kabině. Po přistání a sepsání protokolu, zjištění, že nás to nic nestálo (kromě jednoho kafe), jsme se s italskými záchranáři rozloučili a jeden nás pak hodil nahoru k našemu autu.

A to už je vlastně den šestý. Ten den byl takový kochací. Omrkli jsme vodopád na začátku údolí, zašli k Arturovi (přezdívka podle jeho duhového deštníku) na vynikající super cappuccino (ve skutečnosti se majitel restaurace Luna Nascente na konci údolí Mella jmenuje určitě jinak), vykoupali se v chladné tůňce a nakonec vylezli pár boulderů (když už jsme v tom slavném údolí). Ten den pršelo snad 3x a to už zůstalo až do konce našeho pobytu.

Den sedmý (ne)byl ve znamení lezení cest v plotnách na konci údolí a zjištění, že přes tu hromadu kopřiv a bodláků se nám vlastně ani lézt nechce. Takže opět jedno super cappuccino, k tomu výborný pečený sýr a půl litru vínka. Znovu déšť, slunce a déšť. Shodli jsme se na tom, že by byla škoda to tahle zakončit a že se další den půjdeme podívat do nejbližšího horského údolí.

Den osmý: ráno výšlap kolem dalšího mohutného vodopádu nahoru do údolí Val Merdarola. Nádherné údolí, všude tráva a pestrobarevné kytičky, voda tam zurčí a navíc jsou odtud skvostné výhledy na masiv Disgracia, stejně jako do údolí Valle dell Oro a Val Porcellizzo. Tam jsme si vyhlídli dvě cesty, které se dají lézt. Nakonec došlo jen na jednu, po nýtech v plotnách, 200m Volver za 6a+. Tomu ale předcházelo ne moc srandovní dobudování dvou bivaků. Musím říct, že poctivě odvedená práce, unikl nám však jeden malý detail: za deště do nich stejkala voda po skále. I tak jsme se docela dobře vyspali (kromě jedné hodiny, kdy ve stoji vyhlížíme konec deště).

Den devátý: Ráno po snídani nástup do cesty Volver. Zjištění, že v těch plotnách to nebude vůbec zadarmo, vylezení a slanění této pěkné cesty (kromě pár zatravněných úseků), smutné konstatování, že tím to tu pro nás končí. Dojedli jsme tedy směs ovoce a oříšků, dopili pivo a sestoupili zpět k autu. Večer, chuť na pizzu ukojili až v Chiavenně a přes Švýcarsko a Rakousko se vrátili zpět (opět přes noc) domů.

Závěr: Snad opět o něco moudřejší, se tam někdy zase vrátíme, protože Bergell za to fakt stojí.

Vylezené cesty:

• Dente della Vecchia - Carmageddon, 5c+, 270m / S2
• Dente della Vecchia - Polident 6a, 270m / S2
• Precipizio degli Asteroidi - Oceano Irrazionale, 6b, 400m / R2+
• Punta Medaccio - Volver, 6a+, 200m / S2

Období: červenec 2013

Fotky od Éfy na rajčeti zde

• Předchozí
• Následující