Vzpomínky na našeho kamaráda

Je sobota ráno, právě se chystám opustit byt, abych se po delší době projel na silničce, když mě vyruší telefon a v něm mi Bahi sděluje tu strašně smutnou zprávu. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli pokračovat v původním plánu nebo jít tiše truchlit do útrob bytu. Po chvilce zvažování nasedám na kolo s tím, že aktivní pohyb je nejlepší způsob jak přijít na jiné myšlenky. Nakonec jsem trasu přes Ještěd a Jizerky řádně natáhl a celou tu dobu mi v mé mysli dělal společnost náš parťák a největší borec z oddílu, Plizi.

Dvě velké stěny, dva malé příběhy

Stěna první: Westwand -Totenkirchl, 7- UIAA, 750m / Wilder Kaiser (Rakousko)

 

Nápad na to se do toho pustit, vznikl v srpnu 2016, kdy jsme pytlili, mokli, ale taky si parádně zalezli s Plizim v 1000-metrové stěně Kleine Haltu. Na vršku (po menší toaletě) se podívali dolů a uzřeli ohromnou západní stěnu Totenkirchlu. Zásah.

Peuterey Integrále

Začátkem července přichází čas na tradiční výpad do Chamonix. Předpověď hlásí několik dní parádního počasí a byla by škoda toho nevyužít. Ondra přifrčí z Grenoblu a oddílovou sestavu doplňují Raďas, Bahi a Tomek. Po jízdě s exkurzí na německém venkově a noční prohlídce Lausanne nás Chamonix vítá tyrkysově modrou oblohou. Inventář průvodců jsme s Tomkem doplnili už loni a tak nezbývá než po croissantu a kafíčku vyrazit do hor. S Ondrou máme v plánu prozkoumat italskou stranu Mount Blancu. Nejasné plány končí na dvojici variant Pueterey Integrále a návštěvě bivaku Eccles a kombinací Bonattiho na Red Pillar a Innominaty. V autobuse (15 €) do Courmayeru padá volba na první variantu - jeden z nejdelších alpských hřebenů.

Chamonix Envers 2019, všechno je špatně a poláci jsou všude

Tak pěkně po pořádku

Technologie jde stále dopředu, Plizi vyměnil skvostnou nástěnku za Whats App a nahání kumpány do auta neb se chystá s Ondrou do Chamonix něco velkého vylézt.

Skočím na návnadu přihazuji Tomka, kterej o tom ještě neví. Krátce ho ještě znejistím svými pochybami jestli to koleno zvládne, ale po hlášce „bylo by to zklamání, já už chci konečně něco vylízt!“ ho v tom nemůžu nechat a jedu. Nabíráme ho v Praze na Zličíně, kde by určitě nechtěl žít každej, prostě opak Českých Budějovic. Když už se vymotáme z parkáče supráče, nic nás už nemůže zastavit. Ještě kapku nafty do útrob nezničitelné oktávky a hurá do Chamonix.

Große schießen a teplej Braník v Tennengebirge

„Nechce někdo jet tento víkend lízt vícedélky do Rakouska?“ Odpovídám, že bych jel a začínám se jako obvykle těšit.

„Řekněte, kam chcete jet a já vám řeknu co tam lízt“, píše Plizi a jelikož ho trochu už znám, důvěřuju mu, po ničem nepátrám a dál se věnuji tvorbě hodnot (myslím, že to byla nějaká hrozně důležitá poznámka na výkrese). Vašek vybral Tennengebirge, oblast nacházející se naproti Hochkönigu a zbytek vesele souhlasí.

V den odjezdu ale přeci jen najdu asi 5 minut a stáhnu a vytisknu z bergsteigenu pár TOP, a protože cest okolo sedmého stupně UIAA tolik zase ve vybrané oblasti není, nepřekvapilo mne, že jsem se trefil do cest, co Plizi vybral.